Zajímavosti Indie (Paňdžábu)

Paňžábu je nejvyspělejší stát Indie, ve kterém je průměrný příjem na hlavu o padesát procent vyšší než v ostatních státech Indie. Je to ale také stát nejvzpurnější a nejproblematičtější, který po druhé světové válce během zániku samostatné a nezávislé Indie nejvíce utrpěl při jejím dělení dle náboženského klíče na Indii, Pákistán a Bangladéš. Bývalé hlavní město Pandžábu, Láhaour, zůstalo v Pákistánu, nejposvátnější místo Pandžábu, Amritsar se Zlatým chrámem, byl přiřknut Indii a to je také důvod, proč se tu o tom zmiňujeme, ale o tom až později. Chaos tehdy zachvátil statisíce rodin a trpké plody jsou dodnes sklízeny v podobě hnutí za větší autonomii až po extremistické hnutí za samostatný stát Chálistán. Neobešlo se to bez krve. Proto byl až do roku 1986 uzavřen pro turisty.

Sikhové, jež tu žijí, jsou rovněž v převážně hinduistické Indii výjimkou. Jejich víra vznikla na pomezí mezi hinduismem a islámem. Pravidla této víry poznamenala její vyznavače tak, že je bezpečně poznáte všude v celé Indii.

Pasový úředník má na hlavě fialový turban a tvář zarostlou bujným strniskem. Ind, jak má vypadat, řeknete si. Omyl. Právě tento Ind je v 850 milionové indické populaci výjimkou, patří k sektě sikhů. Ti si celý život nestříhají vlasy, proto turban, ani vousy – strnisko, když se člověk podívá blíže, je dlouhým vousiskem, které je zapleteno do cůpků podél tváře. Prostřednictvím vlasů a vousů přijímají sikhové sluneční energii z kosmu, dodává jim životní vitalitu. Používají také jen dřevěné hřebeny nebo vyrobené ze slonoviny. K mužům má patřit také meč. Aby nepůsobili poněkud anachronicky, mečík se zmenšil natolik, že ho lze zasunout do rukojeti hřebenu – a náboženskému pravidlu je učiněno zadost. Poslední povinnost – nosit kovový náramek – se přetransformovala v praktický otvírač lahví piva či limonád, který má – díky víře – každý sikh vždy po ruce.