Stará Goa

Stará Goa vybudovaná za portugalské vlády v 16. století, přezdívaná „Římem Orientu. V ní se nachází množství křesťanských kostelů. Můžete zde navštívit baziliku Ježíše Krista, kde jsou pohřbeny ostatky Františka Xaverského; bazilika je v románské architektuře něco jako velká shromažďovací síň, zpravidla podélná, osvětlená nástřešky (horní část zdi s okny vpouštějícími do síně světlo), tuto formu převzaly ranné křesťanské kostely. Další atrakcí pro milovníky umění může být i „katedrála Se“.

Pokročíte-li dál, narazíte na dvě hinduistické svatyně, kde se kloubí prvky Orientu s evropským stylem.

Příbytky bohů

Posvátná budova vyjadřuje základní paradox. Bohové jsou živoucí silou ve všem na zemi, a přece nejsou z této země. Jsou jak ve svých kultovních objektech a ikonách, tak mimo ně. Lze se s nimi setkat v posvátné budově, ale i když mohou po sobě zanechat svatý ostatek jako předmět uctívání a znamení své přítomnosti, nemohou v něm být obsaženi. Posvátná architektura je částí úsilí zadržet božskou přítomnost, kterou už pro její přirozenost nelze plně zajistit.

Monoteistická náboženství kladou důraz na beztvarý, transcendentní charakter Boha. Nejvýraznější je to v islámu a judaismu, kde mešita ani synagoga neobsahuje žádné zobrazení boha, nýbrž soustřeďuje uctívání na vesmírný zákon sepsaný v podobě svaté knihy.

V polyteistických světonázorech, jakými je hinduistické nebo starořecké náboženství, ubytovávají chrámy různé bohy a částečně slouží i k jejich vzájemnému rozlišení. Některá náboženství kombinují představy o boží transcedenci s doslovnějším pojetím obydlí.

Hinduistické chrámové svatyně

Mnoho hinduistických tradic představuje božstva, jako je Kršna a jeho milenka Rádha, v lidské podobě, a proto se chrám stává jejich domovem. Jejich sochy se umisťují do svatyní s dveřmi a závěsy, aby jim zajistily na noc a pro chvíle odpočinku soukromí, a prostory jsou vybaveny miniaturními lehátky. Obřady představují každodenní činnost buzení, oblékání koupání a krmení boha a chrám chová skvělou sbírku oděvů a ozdob.

Ve větších chrámech sdílejí božstva svou rezidenci se svými sluhy – askety a kněžími – takže na území chrámu jsou i noclehárny, od umně vyřezávaných a pomalovaných dřevěných budov z dřívějších staletí až po moderní bytové komplexy. Návštěvníkům jsou vyhrazeny domy pro hosty a pamatuje se i na velké zástupy lidí, kteří přicházejí o hlavních svátcích. Mnoho chrámů má kuchyně, jídelny a spíže a některé i stáje pro krávy, které dodávají pro chrám mléko.

Všechna jídla se napřed nabídnou v symbolickém množství božstvu a věřící je pak jedí jako prasád (svaté zbytky).

Chrám se stává mikrokosmem posvěceného lidského života.

Po shlédnutí památek se dostanete do zahrady s tropickým kořením, jehož vůně se vám nesmazatelně otiskne do čichových buněk.