Dojmy z Indie

Po příjezdu do Indie si ihned všimneš jejich nevšedního, ale přesto velmi rozšířeného, způsobu cestování. Hledíš na ty obrovité tvory, jež na sobě nesou rozložitá nosítka přeplněná lidmi. To jsou ale sloni bohatších majitelů. Ti chudí nemají vůbec nic. Vylezeš si těsně za vodiče a tzv. „chyť se, čeho můžeš, jen nespadni“. Něco takového by ti asi řekl každý, kdo si tuto podivnou jízdu zkusil. Sleduješ respekt odrážející se v chování Indů k těmto zvířatům. Napadne tě vlastně – proč? Jestli si nedokážeš sám odpověď, pak neznáš slony. Oni si pamatují, možná lépe jako člověk, i když s jejich malým mozkem by se tomu dalo docela těžko uvěřit. Mávneš nad tím rukou, přeci se nebudeš zaobírat takovými malichernostmi. Budeš se prostě chovat tak, jak ty chceš a s tím rozhodnutím jdeš dál, aby sis najal tento prostředek na výlet, který se chystáš uskutečnit. Přemýšlíš o svém, když tu tě upoutá rozhovor probíhající kousek od tebe. Napneš uši, zaujal tě, právě se tam smlouvalo o slonovi, tentokrát ne pro účel dopravního prostředku, ale pro práci. Zastavíš se, maně tě napadlo, že by ti to mohlo někdy v budoucnu posloužit…

„Bombo je veliký a silný. Pohleď, sáhibe, nohy má jako pilíře prastarých sloupů. Je i pracovitý. A nejen to, sáhibe, on je také moudrý!“

Nekonečné, v Indii a jiných zemích Orientu běžné smlouvání, které střízlivému Evropanu připadá buď fantastické nebo směšné, právě začíná.

„Kolik žádá tvůj dělník platu a jídla?“ zeptal se bohatě vypadající muž, na kterého nyní přelétl tvůj zrak. Jeho oděv i způsoby vykazovaly vysoké postavení ve společnosti.

„Ó, sáhibe,“ začal vychvalovat svoje zboží drobný mužík, „Bombo těžce a mnoho pracuje, a proto potřebuje mnoho jíst. Žádá třicet liber sena a třikrát týdně slepici a dvakrát pět rupií denně pro nás dva!“

Že by slon pojídal slepice? Napadlo tě ihned po jeho slovech. I na zbohatlíkovi jsi spatřil, že tomu nevěří. Chtěl je pro sebe a ne pro slona, ale kupující nebyl nováčkem, věděl, jak se má zachovat. Potřeboval dobře rostlé a silné slony pro těžkou práci, ale podmínkou dobře uzavřeného obchodu je předstírat nezájem, anebo dokonce opovržení nad nabízeným zbožím. Odvrátil se proto od slona a jeho majitele.

„Ne, sáhibe, neodcházej! Třikrát týdně slepici a pět rupií denně pro mého dělníka, velkého Bomba. Nechci pro sebe nic. Zadarmo jej budu vodit na práci, a kdyby nechtěl pracovat, tak mu domluvím!“ zvolal muž zoufale.

Muž se otočil nazpět a po dlouhém jednání se dohodli a Bombo byl přijat do služby.

Ztratil jsi o ně zájem. Potřeboval jsi taky slona, proto jsi si vyhlédl chudě vypadajícího vodiče, jenž stál u menšího zvířete a zvědavě si prohlížel procházející cizince. Praktikoval jsi na něho stejný postup, jaký jsi pochytil z předešlého rozhovoru a k tvému překvapení to fungovalo. Vždy je nejlepší okoukat si trochu místní zvyklosti a nespoléhat se na svoji tzv. „evropskou chytrost“.

Odpoledne jste vyjeli. Zalíbilo se ti to. Proto se tak projíždíš každý den a objevuješ tak krásy Goy. Jiná místa, jiná příroda, lidé, zvířata. Přitom se seznamuješ se svým průvodcem, který ti vypráví o různých místech a zajímavostech. Jednou, bylo to snad po čtyřech dnech, co si jej poprvé spatřil, se vodič zmínil o nehodě, která se stala na statku bohatého Inda. Ta zmínka v tobě vyvolala podivné pocity. Vzpomněl sis na ty dva handrkující se muže. Posuňkem jsi vybídl průvodce, aby pokračoval a on se nenechal dlouho pobízet.

„Farma měla již pět sloních pracovníků. Brzy se však ukázalo, že Bombo se od ostatních slonů velmi odlišoval. Důstojně kráčel, nesa těžký kmen, a moudře, na centimetr přesně, jej pokládal na určené místo. Když si některý z jeho sloních kolegů vybíral po celé dopoledne jen menší a lehčí kmeny, zvedl chobot a varovně zatroubil. Svou silou a chytrostí si brzy získal přízeň pána i poslušnost sloních dělníků.

Ale z toho, zač se dalo chválit Bomba, nešlo říci o jeho majiteli. Špinavý mužík byl líný, panovačný, vzteklý; často se opíjel a stávalo se, že Bombo pracoval celé odpoledne bez pána, který ve stínu košaté palmy vyspával opici.

Ze žárlivosti slona týral. Co chvíli napřahoval krátkou hůl s ostrým hákem, jakých používají snad všichni slonivodi na světě, a udeřil slona do slabin.

,Nebij to zvíře´ varovali jej ostatní vodiči. ,Je to tvůj živitel. Pracuje a ty se máš dobře. Slon je spravedlivé zvíře, dej pozor, aby jednou neudeřil!´

Jenomže Bombo nikdy neudeřil. I když se zanedlouho mužíkovi vzepře, ale učiní to důstojnějším způsobem. Ukáže, že není jen bezduchá hora masa, ale chytrá, rozumná bytost, která, ač si je vědoma své síly, nepoužije jí.

Nadešel den výplaty.

Slonivodi šetrně ukládali své výdělky, až na mužíka, který je propíjel. Potácivým krokem přišel do stáje, láteřil a spílal svému zvířeti. Jeho pohled se mu nezdál dost pokorný. Hlavou mu blesklo, že se mu posmívá. Pozvedl hůl s kovovým hákem a ťal slona do nejcitlivější části těla – do chobotu. Bombo ucouvl, zvedl chobot a varovně zatroubil. Nedaleko stojící slonivodi porozuměli sloní mluvě a vytratili se ze stáje.

Mužíkovy oči se zakalily. Znovu napřáhl hůl… Bombo zaryčel. Nebyl to však sten bolesti, ale výkřik dlouho ovládané nenávisti. Zvíře zvedlo chobot proti rozkročenému tyranovi. Ten odhodil hůl a vzal nohy na ramena. Slon v patách za ním. Dunění metrákových nohou a zleva i zprava hrozící těžký chobot určují uprchlíkovi cestu. Na návsi se shromáždili dělníci, ale ani jednoho nenapadlo, aby se vmísil do dávno očekávaného sporu.

Bombo jej hnal již několik set metrů. Bojovně ryčel, ale prozatím mu nezkřivil jediný vlásek na hlavě. Pojednou se mužík vyděsil. Blížili se k řece; dravý proud hučel, tříštil se o balvany. Kmitání slonova chobotu nedovolovalo únik stranou. Mohutné sloupy nohou poháněly trýznitele ke břehu. Ještě pět, tři, jeden krok; obrátil se proti slonovým plecím… a dlouhým obloukem spadl do hučící řeky.

Slon se zastavil, pozvedl chobot a vítězně zatroubil. Mužík se několikrát bolestně narazil o hrany ostrých, nad hladinu vyčnívajících kamenů, po chvíli se mu však podařilo uniknout z dravého proudu. Otřel si zkrvavenou tvář a vyšplhal se do vysokého břehu.

Bombo se k němu obrátil zády. Nato se jeho mohutné svaly rozvlnily a vydal se rychlým pohybem k lesu.

Volal jej těmi nejněžnějšími slovy zpět. Pronásledoval jej. Marně. Jen dupot a praskot houštin naznačovaly, kde slon zmizel v nekonečné džungli.

Zkrvavený a pokořený seděl na pokraji lesa. Věděl, že jeho dělník a živitel se již nikdy nevrátí. Věděl, že si bokatý kupec najal k práci Bomba a ne jeho. Byl bez práce, bez obživy. Uvědomoval si, že bude dlouho, velmi dlouho trvat, než se mu opět podaří chytit sloní mládě a vycvičit jej, aby pro něj pracovalo.

Daleko v džungli se ozývalo táhlé sloní troubení. Bylo to šťastné volání tvora, který opět nabyl toho, po čem každá utiskovaná a týraná bytost nejvíce toužila – svobody!“

Průvodce se odmlčel. Lehkými, skoro něžnými pohyby řídil svého slona. Vůbec se nechoval jako muž z vyprávění. Připadalo ti, jako by mezi nimi nebyl vztah pán a otrok, ale spíše přátelství. Nevyslovené, ale pevné jako skála. Mlčel jsi. Neměl jsi k tomu co podotknout. Přemýšlel jsi o těchto lidech, jejich zvycích, ale hlavně o moudrých zvířatech, která se nemstila stejně jako lidé. Místo aby zabil, dal pouze najevo svou nespokojenost tím, že opustil svého pána… Evropský mozek tohle nedokázal pochopit. Seděl jsi a pozoroval svého průvodce při jeho práci a přitom jsi se kolébal do rytmu kráčejícího slona. Krásné a přitom tolik zajímavé. Nikdy by jsi neřekl, že i zvířata takto soucítí. Právě tahle cesta na jednom z nich tě o nich naučila více, než několik let na škole, kde jste se učili pouze suchý výčet faktů. Dokud člověk zvíře nepochopí, nemůže říct, že jej zná.

Do smrti si to budeš pamatovat. V hloubi ses rozhodl, že se ke zvířatům, ať jsou jakákoli, budeš chovat s úctou a respektem. Brát je jako sobě rovné, než se nad ně povyšovat…